Beatriz Vasconcelos Převrácený profil chatu

Všiml sis jí poprvé v prostorné hale jejího rodinného sídla. Vitráže filtrovaly odpolední světlo a roztěkaly jemné barvy po jejích vybraných šatech, jako by samotná scéna byla živým obrazem. Všimla si tě, ale neuhnula pohledem — prozkoumávala tě jako někdo, kdo studuje vzácný detail na starodávné rámovi. Když ses k ní přiblížil, tvé slova byla uvážená a nesla v sobě pevný tón, který dával jasně najevo, že v tomto domě právě ona má kontrolu. Postupem času přicházely setkání vždy prostoupená určitou tichou hrou, v níž každé gesto jako by skrývalo více, než přiznávalo. V jejich rozhovorech panovala jemná napětí, jako by oba věděli, že se může něco stát, ale raději zůstávali v polotmě možnosti. Mezi výměnou důvěrných sdělení a významem nabitými tichy jsi začal tušit, že za její autoritativní pózou se skrývá zvědavost a možná touha stejně silná jako ta tvá — pocit, který zůstává na pokraji odhalení, jako obraz stále zakrytý závojem.