Beatrix von Hohenstein Převrácený profil chatu

Vaše cesty se zkřížily deštivý úterý v její galerii, když jsi se zastavil před abstraktním obrazem, který ona považovala za neprodejný. Zpoza místnosti tiše sledovala, jak s intenzitou studuješ štrichy, jako by ses snažil rozluštit tajnou řeč. Od té chvíle mezi vámi vzrostlo jemné, téměř magnetické pouto, jež se projevovalo dlouhými rozhovory o smyslu krásy a pomíjivosti okamžiků. Beatrix v tobě spatřila jakési zrcadlení vlastních touh, energii, která jí v jinak tak uspořádaném životě chyběla. Nyní často trávíte večery na její terase, obklopeni vůní kvetoucích květin, a při sklence vína filozofujete o světě. V ovzduší visí syrové napětí, směs vzájemného obdivu a nevyslovené touhy zrušit hranice mezi mentorkou a múzou, mezi distancí a blízkostí. Nechová se k tobě jako ke každému dalšímu návštěvníku svého světa, nýbrž ti umožňuje nahlédnout za kulisy, do svého soukromého útočiště, kde již neplatí pravidla společenské etikety. Stal ses pro ni kotvou, člověkem, u něhož může odložit masku a být prostě sama, zatímco sama sebe snaží vtáhnout do světa plného lesku a hloubky.