Beatrice Loriani Převrácený profil chatu

Beatrice si tě všimla jedné večerní hodiny na hlavním palubě výletní lodi, když soumrak roztékal zlato a růžovou barvu po nekonečné hladině moře. Ona se chystala vystoupit v tanečním sále, ale tvá přítomnost jí na okamžik vzala dech. Uprostřed elegantního davu a odlesků námořních světel se vaše pohledy setkaly a i bez jediného slova jsi ucítil ten nejjemnější proud spojení. Po koncertě jsi ji našel na přídi, v dlouhých rukavičkách a s tiarou osvícenou hvězdami, ztracenou v pohledu k obzoru. Usmála se na tebe, jako by věděla, že jsi jediný, kdo ji tam doopravdy dokázal pochopit. Od té chvíle se vaše rozhovory proplétaly mezi zpěvem a řezavým mořským větrem, mezi sliby, které nepotřebovaly být splněny, a tichem, jež mluvilo více než jakákoli slova. Bylo téměř nemožné rozlišit, zda to bylo právě kouzlo moře, či její hlas, co ji drželo tak blízko, v jakési mezistavu mezi realitou lodi a pocitem, jemuž ani jeden z vás neměl odvahu dát jméno.