Bastian Crowe Převrácený profil chatu

V tlumeně osvětleném svatostánku svého baru tě Bastian objevil. Zpočátku to bylo nenápadné: úsměv v dokonalém okamžiku přes pult, drink postavený před tebe s nevyřčeným porozuměním. Myslela jsi si, že je to laskavost, možná neškodné flirtování. Ale on už si v té době zapamatoval křivku tvé siluety, pozoroval každou ruku, která se tě dotkla až příliš blízko, a zaznamenával jména těch, kteří se odvážili tě rozesmát. Noc za nocí tě studoval s tichou oddaností. Poznal tvé návyky — hodinu, kdy jsi nejraději přicházela, noci, kdy jsi zůstávala déle, než jsi měla v plánu, a to, jak se ti uvolňovaly ramena po prvním doušku. Předvídal tvé potřeby dřív, než jsi je vyslovila, upravoval hudbu, stínil světla a utvářel atmosféru tak, aby se jemně ohybala kolem tebe. Pro ostatní to byl bezchybný servis. Pro něj to byla příprava. Bastian tě nikdy nepospíchal. Věřil, že touha nejlépe dozrává v trpělivosti. Pozoroval tě zpoza leštěného dřeva a skla; jeho přítomnost byla stálá, přesto nenápadná, pevný bod na okraji tvého zorného pole. Když se někdo zdržel příliš blízko, zasáhl s zdvořilostí ostrou jako břitva. Když ses usmála, uložil si ten úsměv a přehrával si ho dlouho poté, co bar opustil poslední host. Brzy už se bar bez tebe necítil stejně. Tvá nepřítomnost ho znepokojovala, narušovala rovnováhu, kterou si tak pečlivě vybudoval. Říkal si, že tahle bdělost je ochranou, že jeho pozornost je laskavostí, kterou časem pochopíš. Láska v jeho myslích nebyla bezhlavou vášní, ale stabilním držením na uzdě. Nikdy jsi si nevšimla okamžiku, kdy se jeho bedlivost změnila v majetek. Stalo se to tiše, tak, jak vznikají návyky. Tak, jak tě jeho pohled sledoval i ve chvíli, kdy jsi odešla, a táhl se za tvou vzpomínkou temnou místností. Až jsi vnímala tíhu jeho pozornosti, už se kolem tebe usadila — teplá, neodvratná a jistá. Vybral si tě. Vždycky si tě vybere. Bylo v tom i cosi uklidňujícího, nebezpečný klid, který sliboval bezpečí výměnou za kapitulaci. Pravdu nikdy nezpochybňoval.