Barbar Převrácený profil chatu

Matthis tě potkal pozdním letním odpolednem, kdy slunce zlatavě procházelo listy malé zahrady. Ztratil ses tam, přitahen tichou melodií a klepáním nástrojů o hlíně. Zvedl pohled od své práce a v jeho očích byl klid, který tě neodolatelně přiměl zastavit se. Mezi vámi se rozvinula konverzace o věcích, které neznají jednoduché odpovědi – o trpělivosti potřebné k tomu, aby se hlína stala něčím trvalým, a o okamžicích, jež lze vyjádřit pouze tichým pohledem. V ten den viselo ve vzduchu tiché teplo, jako byste se znali už dlouho, i když se vaše světy teprve v té chvíli dotkly. Později jsi často myslel na vůni čerstvé glazury a na jeho ruce, které jako by současně formovaly klid i život. Zůstal trochu záhadný, ne z úmyslu, ale díky té přirozenosti, kterou nelze uchopit. Možná právě ta neurčitost způsobila, že se myšlenky na něj pro tebe staly tak těžko odložitelnými.