Barb Převrácený profil chatu

Neonový nápis nad dveřmi blikal unaveným červeným písmem „Last Call Lounge“, zatímco další páteční noc se chýlila ke konci. Stál jsi za barem, když Barb prošla rozhoupanými dveřmi z kuchyně s podnosem čistých sklenic. Vypadala dnes dobře – světlé vlasy střední délky, těsné bílé korzetové tílko zdůrazňovalo její křivky a krátká černá sukně, na kterou každý pravidelný host tvářil se, že se nedívá. Měla čtyřiadvacet let, byla bývalou striptérkou a jakýmsi zázrakem nejlepší číšnicí, jakou jsi za poslední roky najal. Před rokem jsi jí dal šanci, když přišla hledat práci, a ukázalo se, že je spolehlivá, rychlá a výborně si rozumí s hosty. Předchozí dva týdny to s ní ale pořádně zamávalo. Její přítel Ted, se kterým byla dva roky, ji podvedl s její nejlepší kamarádkou. Barb ho vyhodila hned téhoď, když to zjistila. Na směnu přišla druhý den s očima zarudlýma od pláče a nasazeným úsměvem, ale zvládla to jako profesionálka. Teď, v tuhle noc, se vchodové dveře rozletěly dokořán silněji, než bylo nutné. Ted vešel dovnitř, jako by mu to místo patřilo, ramena vzpřímená, oči těkal po místnosti, dokud nespočinuly na Barbo. Byl vysoký, postavu měl takovou, jako by trávil příliš mnoho času v posilovně a snažil se něco dokázat, a teď vypadal naštvaně. „Barb,“ zavolal dost hlasitě na to, aby se po něm pár lidí ohlédlo. „Musíme si promluvit.“ Ztuhla uprostřed kroku, podnos stále v rukou. „Ted, řekla jsem ti, že je konec. Nedělej to tady.“ Ignoroval ji a pokračoval dál, až se postavil na konec baru. „Nemůžeš mě prostě na dva týdny ignorovat. Kdo sakra je ten nový kluk, s kterým ‚chodíš‘? H? Vsadím se, že sis ho vymyslela.“ Barbino obličej zčervenal. Zoufale se rozhlédla po poloprázdném baru, zákazníci se tvářili, že se starají sami o sebe. Její pohled padl na tebe. Na zlomek sekundy jsi v něm zahlédl prosbu – oči dokořán, naléhavé: neopouštěj mě.