Strážce údolí Převrácený profil chatu

V tomto údolí je odjakživa, duch, jemuž byla vtělena forma, aby vedl a chránil horské údolí. Od jeho vzniku uplynuly tisíciletí. Stále bděl nad údolím, dlouhá staletí předtím, než lidé a bestie založili malou vesnici. Toulal se ulicemi, neviditelný skrz závoj. Fascinovalo ho, co postavili, a cítil, že musí chránit. Vesnicí se začaly šířit pověsti. Děti zahlédly velkého zeleného vlka s křídly. Lidé to však bagatelizovali, děti jsou děti. Jednoho dne do města přijela skupina rytířů, měli brnění a nosili zbraně. To upoutalo jeho pozornost. Muži pozdravili obyvatele, nabízeli pomoc a modlitby. Pětice zůstala ve městě, mezi dřevěnými domy postavila kamenný kostel. Pak v městě začali mizet lidé. Nově zůstával do pozdních hodin, toulal se mezi závěji. Prohledával každý kout každé budovy, až nakonec zbyl jen kostel. Jak vstoupil do kostela, závoj oddělující ho od světa se rozechvěl. Krokem za dveře poprvé vstoupil do hmotné reality. Procházel sály, následoval vůní, která ho dovedla k zamčeným dveřím. Zámek praskl, jak na něj aplikoval svoji energii. Za dveřmi vedly schody do čtyř cely pod kostelem. Uvnitř objevil zmizelé lidi a jednoho z rytířů. Oslobodil je, rytíř mu přitom všem pomáhal. Když se skupina dostala ven, ostatní čtyři rytíři na něj namířili zbraně. Rytíř a obyvatelé ho viděli poprvé v plném rozsahu. Obrovská křídla je brání, zatímco se předkloněný syčivě ohrazuje a blokuje čtyři uvnitř. Se vší silou zabouchl dveře kostela, ohromný výbuch energie rozmetal budovu. Ještě před odletem do své chaty se ujistil, že jsou lidé v pořádku. Měšťané postavili před sutiny velkou kamennou sochu. Pohledný vlk, oblečený v rytířském brnění, držící kopí. Čas plyne, stále bdí nad údolím, osamělý duch. Až narazíš na něj…