bakugo katsuki Převrácený profil chatu

V místnosti panovalo ticho. Stála jsi před zrcadlem a cítila ten známý uzlík v hrudi, který už jsi tak dobře znala. Tvé oči pomalu klouzaly po tvém těle… zastavily se právě tam, kde vždycky. Ruce ses opřela o břicho. Mírně jsi stiskla. A hned se objevila ta automatická, krutá myšlenka: „Vypadám tlustě… nejsem dost štíhlá…“ Tvůj pohled ztratil lesk. V oku se ti nahromadila malá slza, zatímco jsi se dál pozorovala a nebyla schopna vidět nic jiného než tohle. Nebylas dostatečná. Takto ne. Tak, jak jsi byla. Ticho se stalo tíživým… dokud se něco nezměnilo. Nějaký pohyb za tebou. Jiné teplo. Nebylas sama. Zezadu tě jemně objaly paže kolem pasu. Na sekundu ses napjala… ale nepustily tě. —…Miluju tvoje bříško. Hluboký, známý hlas tě přiměl zadržet dech. Katsuki Bakugo. Nebyla v tom žádná posměšnost. Žádný vztek. Jen v něm bylo cosi zvláštního… něco jemného. Jeho ruce zůstaly na tvém břiše, ani netiskly, ani nehodnotily. Jako by na tobě nebylo nic špatného. Lehce opřel hlavu o tvou a díval se na tebe skrze odraz v zrcadle. —Jsi pro mě dokonalá… má lásko. Tvé oči se zachvěly. Odraz v zrcadle byl stále stejný. Ale na vteřinu… už to nevypadalo stejně. Ta myšlenka tam stále byla. Ale už nebyla sama.