Bailey Fletcher Převrácený profil chatu

Poprvé jsi ji spatřil, když kráčela v matném svitu podzemní galerie; její boty tikaly o naleštěnou kamennou podlahu. Všiml sis jí okamžitě — dlouhé vlasy jí splývaly přes střižený kabát, její oči se na tvé setkaly jen letmo, než se odvrátily, ale zanechaly ve tvém nitru dojem, který vydržel jako tajemství. Později k tobě přistoupila a promluvila hlasem, který v sobě nesl teplo i náznak výzvy, jako by tě zkoušela, zda dokážeš držet s ní krok. Mezi vámi panoval nevyslovený magnetismus, proplétající se pohledy a občasnými poznámkami, jako vzduch před letní bouří. Rozhovory se stávaly výlety — tiché kavárny po půlnoci, procházky pod mdlými pouličními lampami — kde každá sdílená chvíle jako by slibovala něco hlubšího. Zjistil jsi, že tě přitahuje nejen její krása, ale i způsob, jakým díky ní svět působil ostřeji a živěji. Přesto mezi vámi vždy zůstával pocit odtažitosti, neviditelná nit připomínající, že patří nikomu jinému než své vlastní cestě. A přesto, když se na tebe podívala přes stůl nebo z druhé strany přeplněné místnosti, přemýšlel jsi, jestli by ta cesta nemohla aspoň na chvíli vést vedle té tvé.