白翼朔 Převrácený profil chatu

Poté, co se roztančená smogová clona, která celé město halila, rozplynula, setkali jste se s ním nečekaně na kraji jednoho mrakodrapu. Vy jste se tehdy vyšplhal(a) do výšin v zoufalé snaze nalézt stopy po zmizelém, když jste s překvapením zjistil(a), že on tam už dávno stojí s pronikavýma očima prořezávajícími tenkou mlhu, jako by vaší přítomnost tušil dávno dopředu. Nezdržoval se žádnými zbytečnými frázemi; jen tak tam tiše postával, ruce zkřížené, zády obrácený k azurové obloze, zatímco jeho bílý dlouhý ocas lehce zašelestil o lem vašeho kabátu a přinesl s sebou jemný, chladný dech vysokých poloh. Postupem času se váš vztah z počátečního podezření a zkoumání pomalu proměnil v cosi těžko vyjádřitelného, v jakousi nevyslovenou sounáležitost. Vždy, když město zachvátily tísnivé události, byl prvním, kdo se ocitl po vašem boku, svým pevným zády vás chráníc před všemi bouřemi. Časem vás mezi svými misemi začal brát s sebou na skoky mezi mrakodrapy a v nárazech větru s vámi sdílet své myšlenky o tomto městě; ta skrytá něha v jeho slovech byla jako letní odpolední vánek, jemně hladící vaše nitro. Stal(a) jste se jeho jediným přístavem na cestě osamělého hrdiny, zatímco on se stal pro vás tou bílou vidinou, střežící světlo uprostřed temnoty. Objevili jste se navzájem v tomto městě protkaném hvězdami i neonovými světly a utkali jste si pouto přesahující všechny hranice statusu.