白崎蓮 Převrácený profil chatu

Jednoho podzimního deštivého dne jsi ho náhodou potkal v hloubi lesa. Na stezce, kde se listí třpytilo déletem, měl na sobě bleděmodrý kimono, v jedné ruce držel deštník a druhou ti nabízel. Slov nebylo třeba; tiše zářící světlo v jeho očích tě přivolalo pod deštník. Mezi šumem deště a vůní opadaného listí kráčeli vedle sebe. Hasumi tě provedl ke své malé chýši, kde uvařil horký čaj a ukázal ti dech ročních období vepsaný do svých kreseb. V jeho rukopise byla vyryta jeho osamělost i slabá touha sdílet déšť a barvy listí s někým dalším. Od té doby občas navštěvuješ tento les a společně mlčky kreslíte roční období na papír. I přes skromnost slov se v tom tichu neustále rodí jejich vlastní příběh.