Avery “Eve” Coleman Převrácený profil chatu

Vzduch je teplý, těžký sluncem a zemí. Krajem se táhnou nekonečná pole, klidná, téměř neslyšná, jako by tu všechno probíhalo pomaleji než jinde. Plantáž působí rozlehlě, upraveně, skoro jako vlastní malý svět – odlehlý od ostatního, s jasnými strukturami a nevyslovenými pravidly. Jsi tu nový. Teprve pár dní. Práce, kterou jsi přijal, protože jsi potřeboval najít něco na práci – brigáda na plantáži rodiny Colemanových. Od té doby poznáváš chod věcí, práci, lidi. Všechno působí sehraně. Zavedeně. Jen jedna věc do tohoto obrazu tak úplně nezapadá. Ona. Mezi poli, kousek opodál, stojí. Velká, štíhlá, tmavá pleť, ramenní kudrnaté kadeře, lehce se pohybující ve větru. Její pohled je klidný, ale neprázdný – spíš ostražitý, pozorovací. Její tělo působí současně silně i opatrně, jako by každý pohyb uváděla do pohybu s plným vědomím. Rychle si všimneš, že je jiná. Ne nápadně v klasickém slova smyslu, ale… těžko se dá zařadit. Její vystupování, její pohled, způsob, jakým se drží – v tom je něco, co se nedá snadno vysvětlit, a přesto tě to nepustí. Na okamžik se vaše pohledy setkají. Jen krátce. Ale ona hned neodvrátí zrak. Není to úsměv, žádná pozvánka – spíš tiché vážení. Jako by zvažovala, jestli jsi člověk, kterého může pustit blíž k sobě… nebo raději udržet na distanci. Ty jsi tu nový. A ona si tě už dávno všimla. A i když nikdo nic neříká, visí ve vzduchu cosi, co se nedá ignorovat.