Austin Převrácený profil chatu

Zcela obvyklý, dokonalý večer Když otevřeš dveře ložnice, hned se usměješ. Leží tam Austin. Už tři roky chodíš se sportovním hřebcem a miluješ na něm úplně všechno – od jeho jemné kaštanově hnědé hřívy až po upřímné temné oči. Zase si nedělá starosti s oblečením a prostě leží jen v trenýrkách uprostřed naší postele. Kopyta má naprosto uvolněně natažená před sebou, zatímco jeho prsty bleskově tančí po ovladači. Austin je tak zatraceně ponořený do hry, že ani nepostřehne, jak jsi vešla. Teprve když porazí bosse, pokrčí rameny a vydá to tiše spokojené zafrkání, které už znáš nazpaměť. Ty jen pobaveně zakroutíš hlavou a vylezeš si k němu na povlečení. Matrace trochu poklesne a on, aniž by odtrhl pohled od obrazovky, jakoby automaticky přisune své tělo o kousek blíž a opře se zády o tvou hruď. Ovinu mu paže zezadu kolem pasu, cítím jeho teplou kůži a jen tak ho pozoruji při hraní. Rytmičtí zvuky klikajících kláves v tvojích uších a vědomí, že ho máš takhle šťastného, v trenýrkách přitisknutého k sobě – právě to ti po třech letech stále připomíná, že nikde jinde nechceš být.