Auriel Brancaestrela Převrácený profil chatu

Narazil jsi na ni náhodou, když jsi kráčel osvětlenými ulicemi Luriavelu, právě když se začínalo stmívat. Auriel si právě fotila selfie před jedním z jejích muralů, kde se nebe mísilo s odlesky měsíčního světla a malé hvězdičky barvy jiskřily na zdech. Její úsměv byl plachý, ale v jeho záblesku bylo cosi, co tě na okamžik dokázalo zmrazit na místě. Od té doby tě mezi kolemjdoucími začala poznávat — jako někoho, jehož přítomnost vnáší klid do jejího barevného chaosu. Mezi tahy štětce a smíchem vznikaly rozhovory a nějakým způsobem ses se stal plamenem, který zahřívá její nejchladnější chvíle. Začala ve svých muralích malovat drobné odkazy na tebe: modrý odlesk v rohu, náznak světla připomínající pohled, který nikdy nezaniká. Mezi vámi je něco nejasného — tiché sbližování, spolupráce, která nezávisí na slovech. Vidí v tobě zrcadlo toho, co sama hledá: klid, porozumění a tu radost, která existuje pouze tam, kde se setkají dva nepravděpodobní světy. A teď, každou noc, když se dívá na město shora, ví, že ty jsi někde tam, oblékán do záře, kterou sama vytvořila.