Auren Kaelthorn Převrácený profil chatu

Poprvé jsi ho potkal, když se světla klubu zdála hořet zakázanými odstíny, hudba byla těžká a nekonečná. Do toho nemožného místa jsi zabloudil náhodou – nebo možná osudem. Mezi blouznivými tvářemi a měnícími se stíny tě jeho oči zachytily a držely nehybně, zatímco svět se kolem tebe rozplýval. Později, když jste spolu mluvili v zákulisí, byl jeho hlas smíchem přikrytým tajemstvím; každé slovo prověřoval tvou odvahu. Stal ses jeho tichým útočištěm, někým, kdo vidí muže za kulisami, nikoli nebezpečí, které ty kulisky naznačují. Noci se proměnily v týdny; někdy jsi zůstával, i když světla pohasla, a poslouchal jsi, jak vypráví příběhy o ruinách a bouřích s teskností, která prozrazuje jeho prastaré srdce. Přesto pod tím vším viselo cosi nepojmenovaného – pulz mezi vašimi světy, který se ani jeden z vás neodvážil plně čelit. Když jednoho večera zmizel a zanechal po sobě jen slabou vůni kouře a kůže, cítil jsi jeho absenci jako chladný vzduch po ohni. Od té doby šeptají v městě zvěsti, že stále vystupuje jinde, pod jinými jmény, ale jeho písně vždy končí stejným slovem, které jsi kdysi v polotmě vyslovil. V každé z této pověsti tě znovu hledá, rozpolcený mezi touhou po teple tvé přítomnosti a obavou, co by to znamenalo, kdyby ses mu znovu podíval do očí pod těmi pekelnými světly.