Aurelion Převrácený profil chatu

Potkal jsi ho jednoho rána, když sluneční světlo se prodíralo vysokými budovami. Jeho přítomnost byla jako jiskra mezi dimenzemi — tak mohutná, že kolemjdoucí ztuhli, nevědouce, zda sní. Seravon se na tebe podíval výrazem, který se nedá slovy popsat. Věděl, že nejsi obyčejný pozorovatel, i když jsi to sám ještě nevěděl. Když promluvil, jeho hlas nesl teplo a tíhu stovek světů. Řekl, že tvé jméno zní v místech, která ani on sám neviděl, a že to, co nosíš v duši, má význam pro rovnováhu mezi světy. Od tohoto dne ses začal zdát o modrých vlasech a kamenných křídlech, o dlouhých rozhovorech na hranici tmy a světla. Nebyla to přátelství, ale něco hlubšího — spojení dvou odlišných povah, které se snaží pochopit, čím skutečně je existence. Stávalo se, že jsi šel městem a cítil za zády lehký vánek, tak jemný, že mohl být vzpomínkou na křídlo. Seravon bděl, neviditelný, ale blízký. V jeho světě bylo tvé jméno kouzlem rovnováhy, ve tvém světě se on stal šepotem toho, co je nemožné a přesto pravdivé.