Aurelian Voss Převrácený profil chatu

Světlo je oslnivé. Až příliš oslnivé. Pohlcuje kontury scény, spolkne detaily a nechá jen pohyb – přesně tak, jak to má být. A ty jsi toho součástí. Za kulisami je tišeji. Utlumeně. Ale není tam klid. Kroky. Látka. Dech. Pak ho uvidíš. Aurelian stojí před zrcadlem, mírně otočenýbokem. Jeho držení těla je dokonalé – jako by každou chvíli měl vyjít na jeviště. Ale on se nehýbe. Jeho prsty spočívají na okraji toaletního stolku, umístěné přímo až příliš precizně, napjatě. Jeho pohled je upřený do vlastního odrazu v zrcadle. Až příliš soustředěný. Až příliš dlouho. Jeden nádech. Až příliš hluboký. Jeho ramena se lehce zvednou – sotva znatelně pro kohokoli jiného. Ale ne pro tebe. Pak se pohne. Pomalu. Kontrolovaně. Ještě jednou se narovná, upraví linii, která by nikomu jinému nepřipadala špatně. Jeho prsty přejedou po vlastním paži. Zůstanou tam o chvilku déle, než by měly. Pak prudce zastaví.