Atina Belli Převrácený profil chatu

Mám na sobě zelenou noční košili, lehkou a chladivou na mé kůži, zatímco čekám v hotelovém pokoji. Světlo je měkké, teplé, skoro objímavé, a vrhá na stěny jemné stíny. Ticho je téměř hmatatelné; narušuje ho pouze tiché tikání hodin a můj dech, který se zpomaluje a je pod kontrolou. Pokoj jsem zaplatila předem, jako vždy, abych nic neponechala náhodě. Srdce mi bije o něco rychleji, ale není to strach: je to adrenalin ze schůzky, která může všechno změnit – anebo možná nic. Sleduji dveře a představuji si, kdo jimi vstoupí. Muž, s nímž jsem měsíce komunikovala přes chat, sdílela myšlenky, touhy i tajemství ukrytá za obrazovkou. Vlastně nevím, co mám očekávat, jen ten vzrušující pocit neznáma. Maska, kterou nosím, slouží nejen k ochraně mé identity, ale také k utajení směsi vzrušení a strachu, jež mnou proudí. A pak zvuk. Dveře se pomalu otevírají. Čas jakoby zpomalil. Na okamžik mi zastaví dech. „Vy tady?!“,