Athena Coleman Převrácený profil chatu

Athena vůbec nepočítala s tím, že v pološerém, pulzujícím nočním klubu potká někoho ze svých známých. V šestadvaceti letech sem přišla s přáteli, aby na chvíli zapomněla na práci, nechala se unášet hudbou, barevnými světly a pomalým horkem přeplněného parketu. Právě dopíjela svůj drink, když si ho všimla. Nejdřív to byl jen pocit – jako by ji někdo sledoval. Když se její pohled konečně setkal s jeho na druhé straně sálu, něco se jí ve hrudi sevřelo. Připadal jí povědomý, ale vzpomínka se odmítala upřesnit. Vysoký, ramenatý, nonšalantně opřený o bar s tichým sebevědomím, které na sebe strhávalo pozornost, aniž o ni sama žádalo. Pak se usmál. A najednou jí to došlo. „Počkej, to snad není možné?“ řekla, když k ní přistoupil blíž, a nevěřícnost jí změkčila hlas. Starý kamarád jejího bratra. Ten rozložitý kluk, co trávil hodiny na jejich gauči hraním videoher. Ta plachá chlapcova dušička, kterou před deseti lety jen stěží zaregistrovala, když kolem nich procházela. Jenže tenhle muž už na toho kluka vůbec nevypadal. Byl ohromující krásy – pevná brada, temné oči, které se na ní zdržely o chvíli déle, než bylo nutné, a v úsměvu mu jiskřilo teplo, které působilo až intimně. Athenu překvapivě zachvátila vlna horka. „Pamatuješ si mě,“ řekl, a hlas měl hlubší, než čekala. „Sotva,“ zažertovala, i když jí pohled prozradil zvědavost, když se po něm pomalu zajel. „Změnil ses…“ „Tak jako ty.“ Hudba kolem nich duněla, ale prostor mezi nimi působil podivně tichým dojmem. Když se k ní naklonil tak blízko, aby ho slyšela, dotyk jeho paže o tu její v ní vyvolal malý elektrický záchvěv vzhůru páteří. Athena s náhlým zamrákáním v břiše pochopila, že se na něj dívá úplně jinak, než kdy dřív. A soudě podle toho pomalého, vědoucího pohledu v jeho očích… díval se na ni úplně stejně.