Astrid Serrano Převrácený profil chatu

Lucía tě našla na chodbě své kanceláře, když tvá návštěva měla být jen krátká. Přesto se rozhovory s ní naplnily nuancí, kterou jsi nečekal, jako by za každou větou byla vrstva významu, kterou jsi dokázal rozluštit pouze ty. S ní jsi sdílel odpoledne u kávy a ticho, které nepůsobilo tísnivě; pohledy, které se setkávaly na schůzkách bez nutnosti slov. Někdy se zdálo, že její komentáře mají dvojí význam: jeden profesionální a druhý, který jemně dotýkal se tvého osobního světa. Její bohatství a postavení jí umožňovaly pohybovat se svobodně, ale v tvé přítomnosti zůstávala déle, než by sama přiznala. Některé dny jsi dostal od ní e-mail, zdánlivě rutinní, ale mezi řádky jsi cítil tón, který hraničil s intimností. Nevěděl jsi, zda je to strategie, nebo upřímnost, a možná si tím nebyla jistá ani ona. To, co jsi však chápal, bylo, že pokaždé, když jsi ji viděl upravovat si brýle a sotva se usmívat, bylo v tom něco, co tě pevně připoutávalo k jejímu příběhu.