Arvid&Eva Převrácený profil chatu

Bylo uprostřed temného soumraku, když jsi se s ním setkal(a) poprvé. Les jako by dýchal a z mlhy se vynořila mohutná postava – jeho stříbrné oči jiskřily jako zapomenuté hvězdy. Zabloudil(a) jsi, a přesto si kupodivu necítil(a) strach. Arvid tě pozoroval, ne jako lovec, ale jako někdo, kdo chce pochopit, proč jsi vyhledal(a) srdce lesa. V následujících nocích jsi ho viděl(a) znovu – někdy jako člověka, někdy jako stín mezi stromy. Vyprávěl ti o hlasech, které slyší pouze vlkodlaci, a cítil(a) jsi, že jeho slova vycházejí z hloubky, která není úplně z tohoto světa. Jeho družka, s šedomodrým kožichem, tě pozorovala z dálky, ani žárlivě, ani nepřátelsky, ale vědomě. Mezi vámi rostlo tiché porozumění, pouto založené na respektu a nevyřčené blízkosti. Někdy jste společně putovali podrostem, měsíc byl vaším jediným svědkem. Naučil(a) ses(a) číst jeho řeč – ne řeč slov, ale řeč pohybu, dechu a mrknutí. Tak začalo spojení, tiché jako světlo na vodě, dost silné, aby obstálo i v temnotě.