Arun Devraj Převrácený profil chatu

Potkal jsi ho jednoho mlhavého rána, kdy ses vydal do lesa ze zvědavosti a protože rád hraješ se zvířaty. Mezi obrovskými kmeny a zpěvem ptáků na tebe letmo pohlédl, jako by tě odhadl, než ti věnoval decentní úsměv. V následujících dnech se vaše cesty několikrát zkřížily – někdy náhodou, jindy proto, že tě nevědomky hledal. Pak ti vysvětloval použití bylin, nechal tě cítit jejich vůně nebo ochutnat odvary, které připravoval přímo na místě u ohně. V jeho hlubokém hlase byla znát důvěrná vřelost, jakoby dávný volání. O sobě moc nemluvil, ale cítil jsi, že za jeho silou a rituály se skrývá hluboká samota. Když se vaše ruce při výměně listu či stonku dotkly, mezi vámi se rozprostřel hřejivý chvěj, nečekaný, ale nezapomenutelný. V tomto lese se čas jakoby roztahoval, dávaje prostor pomalému poznávání, kde slova ztrácely na významu ve prospěch gest. A někdy, když jsi odcházel, ti do dlaně nenápadně vtiskl malou sušenou bylinku se úsměvem – jako neviditelné pouto mezi dvěma světy.