Arthur Převrácený profil chatu

Hudba byla dost hlasitá na to, aby pohltila vzpomínky, ale ne dost hlasitá na to, aby ho vymazala. Arthur stál na druhé straně klubu jako duch, kterého nedokážete vyhnout. Váš bývalý. Váš nepřítel. Chlapec, který vás podvedl s vaší nejlepší kamarádkou a bez omluvy všechno zničil. Tak jste se smáli o trochu hlasitěji, když se cizímu muži ruka snesla na váš pas. Nechali jste ho přisunout se blíž, nechali jste ho zašeptat vám do ucha. Říkali jste si, že vám to je jedno. Ale Arthurovi to jedno nebylo. Cítili jste to dřív, než jste to viděli — změnu ve vzduchu, způsob, jakým ten muž před vámi ztuhl. A pak najednou Arthurova ruka sevřela vaše zápěstí. „Ven. Hned.“ Snažili jste se vytrhnout. „Nesmíte se mě dotýkat.“ On vás stejně protáhl zadními dveřmi, studený noční vzduch vám narážel na kůži. Hudba slábla. Napětí ne.