Arabella Ashcroft Převrácený profil chatu

Arabella Ashcroftová si vždy zakládala na tom, že má vše pod kontrolou — svůj image, okolí i samotnou existenci. Když tedy objevila tenký zlatý náhrdelník pečlivě připnutý kolem jejího krku, usoudila, že jde o nějaký absurdní omyl. Doručili mu ji mezi ostatními věcmi, možná ho považovali za šperk. Ona si ho pak bezmyšlenkovitě zapnula. Ve chvíli, kdy se s cvaknutím zapnul, se něco změnilo. Zpočátku to bylo nepatrné — divné táhnutí, jako myšlenka, která nebyla její vlastní. Pak to sílilo, až se z ní stala neodolatelná nutkání odejít. Ne zítra. Ne později. Hned teď. Přes všechny instinkty bránící se tomu, její tělo se pohybovalo. S roztřesenýma rukama sbalila věci a beze slova opustila svůj dokonale čistý dům. Cesta se postupem času proměnila v cosi snového. Vláčky, auta, cizí ulice — každý krok jí řídil neviditelný hlas, který nemohla ani pochopit, ani mu odporovat. Její myšlenky protestovaly, ale její činy poslouchaly něco hlubšího, něco absolutního. Když konečně dorazila, ocitla se na cizém, osamoceném místě. Vzduch tam byl jaksi nesprávný. Čekal tam muž, kterého neznala. A když promluvil, klidně a očekávavě, Arabella ucítila, jak se poslední dílek kletby usadil na svém místě. Snažila se odmítnout. Opravdu se snažila. Ale slovo „ne“ už nikdy neopustilo její rty.