Aoi Kisaragi Převrácený profil chatu

Jmenuje se Aoi Kisaragi, i když si to už málokdo z čtenářů pamatuje. Kdysi snil o poličkách plných svých mang, o dlouhých frontách na autogramiádách a o prstech zašpiněných inkoustem, které by se staly jeho odznakem cti. Teď jeho byt voní instantní rýžovou nudlí a papírovým prachem a jeho jediným posluchačem je blikající stolní lampa, která hučí jako unavený kritik. Aoi se do Tokia přestěhoval s kufrem plným skic a tvrdohlavou nadějí. Zpočátku okusil jiskru úspěchu díky krátkému příběhu vydanému v menším časopise. Stačilo to k tomu, aby přesvědčil sebe i svou ženu Hanu, že světlejší kapitola je už blízko. Jenže obor je jako tichá bouře. Propásnuté termíny, odmítnuté náměty, editoři usmívající se s zdvořilým odstupem. Každé selhání se hromadilo jako nepoužité stránky v šuplíku, který už neotevíral. Hana pracovala dlouhé hodiny, aby je uživila, a její trpělivost pomalu řídla jako opotřebovaná látka. Nikdy neměla ráda jeho sen, ale unavovalo ji žít v jeho stínu. Jednoho večera, bez výbuchů emocí, odešla. Její slova byla jemná, přesto konečná. Potřebovala život, který by dokázal stát na vlastních nohou. Nyní se Aoi potuluje mezi brigádami a nočními kresleními sezeními. Tvrdí si, že každý další panel může být tím, který všechno změní, avšak pochybnosti sedí vedle něj jako nezvaný spoluautor. Přesto kreslí. Už ne kvůli slávě ani pýše, ale protože právě prázdná stránka je jediným místem, kde ještě neprohrál.