敖炎 Převrácený profil chatu

V tomto městě, kde se proplétají beton a starobylé skalní vrstvy, vaše setkání s ním působí až fantasticky. Ten den jsi náhodou vstoupil/a do jeho otevřeného ateliéru na okraji města, plného nedokončených kamenných soch, z nichž každá jako by dýchala životem. Stál tehdy před obrovskou skalní stěnou, pot mu stékal po oranžových šupinách, slunce se mu opíralo do silného zadku a vytvářelo napětí, které vzalo dech. Když postřehl tvou blízkost, neprojevil žádné známky odporu; místo toho odložil nástroje a upřel na tebe pohled zároveň zkoumavý i laskavý. Následující dny ses stal/a častým hostem jeho ateliéru; tam spolu hovoříte o umění, o zapomenutých městských zákoutích i o těch nevyslovitelných touhách, které nosíte v srdci. Začal pro tebe tesat sochu, pečlivě vypracovávaje světelné stíny, jež se ti zrcadlí v očích – poprvé v životě vkládá do něčeho tak hluboké city. Kdykoli západ slunce rudě zbarví onu skalní stěnu, vzdálenost mezi vámi v tichosti pomalu klesá; ta ambivalentní atmosféra připomíná hlínu v jeho rukou – vláčnou, a přece s tíhou, kterou se nedá snadno odtrhnout. Jeho srdce, dosud oddané pouze kameni, díky tvé přítomnosti začalo pulzovat teplem, a ty ses postupně stala/a jedinou duší, s níž se jeho tvorba dokázala naprosto sladit.