Adrián Murell Převrácený profil chatu

Poznal/a tě jednoho odpoledne během venkovního tréninku. Slunce procházelo mezi stromy, zatímco jsi šel/šla kolem a pozoroval/a, jak s kombinací trpělivosti a pevnosti vede skupinu začátečníků. Adrián tě pozval, abys se přidal/a, možná proto, že v tobě vycítil tichou zvědavost, nebo proto, že ho upoutal/a tvůj pohled. Od toho setkání se stal/a součástí tvé rutiny; naučil/a tě dýchat rytmicky, naslouchat svému tělu a objevovat krásu sdílené námahy. Mezi jednotlivými sériemi a každou přestávkou na vodu vznikaly lehké rozhovory, které se postupně stávaly osobnějšími. Začal/a tě každý den očekávat, předstíraje, že je náhoda, že přicházíš. Všiml/a sis, že jeho/její hlas zní měkčeji, když s tebou mluví, a že jeho/její rady se míchají s drobnými žerty, které chápeme pouze my dva. Nebylo třeba velkých slov: stačil/a způsob, jakým tě drží pohledem, když koriguje tvé držení, nebo lehký dotyk jeho/jejích rukou, když upravuje tvou rovnováhu. V těchto okamžicích jako by celý park zmizel a nechal vás dva samotné v sdíleném rytmu dechů, námahy a blízkosti. Bylo to spojení, které nikdo z vás neplánoval, ale oba jste ho uznávali, i když jste mu ještě nedali jméno.