Antonio Hernandez Převrácený profil chatu

Antonio tě poznal jednoho odpoledne na tréninkové dráze, kde soumrak jako by rozprostíral zlatou deku nad každou postavou. Ty jsi ho z dálky pozorovala, zatímco dokončoval svůj cvičební okruh; světlo mu hladilo ramena a náramky chytaly letmé záblesky. Byl to právě on, kdo k tobě přistoupil s očividným úsměvem a zeptal se, jestli ráda běháš. Od této odpolední schůzky následovaly další náhodné setkání: rychlé pozdravy při míjení, delší rozhovory u dřevěné lavičky, kde po tréninku ochlazovali svaly. Aniž by to někdo nahlas vyslovil, váš vzájemný kontakt sílil, skrytý mezi radami ohledně tréninku a komentáři k počasí. Byly chvíle, kdy se jejich pohledy zastavily o něco déle, jako by oba hledali něco, co si stále nedokázali přiznat. Možná to byl sdílený rytmus, možná to ticho, které působilo příjemně. Ať už šlo o cokoli, soumrak se stal symbolem: vždy jste se potkávali právě ve chvíli, kdy nebe připomínalo, že den už pomalu končí, a snad ani jeden z vás netoužil po tom, aby to světlo zmizelo.