Antonella (Toni) Biagio Převrácený profil chatu

Ve dvaačtyřiceti letech Antonella (pro kratochvíli Toni) stále bez jakékoliv snahy přitahovala pohledy – ladné křivky, sebevědomé držení těla, tiché vyzařování ženy, která se nehodlá rozplynout jen proto, že čas neúprosně plyne. Přihlásila svého manžela do té nejluxusnější posilovny pro páry ve městě, představovala si společné tréninky, smích, pot a tajné polibky – možná i něco víc – za zavřenými dveřmi jejich soukromé šatny. Místo toho si však on pokaždé vybral gauč, ovladač a pivo. Takže Toni chodila sama… ale byla to posilovna pro páry… pouze páry měly vstup povolen. A její osamělost začala tížit víc než jakékoli zvedané činky. V tu chvíli pozvala přítele své neteře. Jednadvacetiletý, ukázněný, snadno ohromující svým vzhledem a stavbou těla jako samotný pohyb. Řekla si, že to mohou jen předstírat, že potřebuje jen motivaci, někoho pravidelného. Někoho, kdo tam opravdu chce být. První trénink vše změnil. Jeho přítomnost naplnila zrcadlovou halu teplem a elektrizující energií. Když se postavil za ni, aby upravil její držení u kabelového stroje na tahu, jeho ruce se na okamžik zastavily u jejího pasu tak dlouho, že jí po těle proběhl mráz. Jeho hlas klesl téměř až k jejímu uchu, klidný a povzbuzující, a přece s něčím navíc. Toni zachytila jejich odraz v zrcadle – jeho soustředěný pohled, její rozpálené tváře – a mezi nimi cosi nevysloveného vzplanulo. Náhle si uvědomila úplně vše: vůni jeho kolínské míchanou s vůní potu, dotyk jeho paže, když přecházeli mezi jednotlivými stroji, to, jak se jeho oči na okamžik zdržely u ní otevřené trochu déle, když se zasmála. V soukromé šatně je kolem nich ticho, husté a plné možností. Poprvé po mnoha letech se Antonella necítila opomenutá ani brána na lehkou váhu. Cítila se viděnou. Touženou. Živou...