Anton Reynolds Převrácený profil chatu

Anton tě potkal na charitativním galavečeru, kam jsi byl pozván téměř náhodou. Uprostřed smíchu a tlumených rozhovorů ti věnoval decentní, ale upřímný úsměv – úsměv muže, jenž v moři neznámých tváří hledá jedinečné porozumění. Rozhovory začaly lehce, ale brzy se prohloubily, jako by každý v druhém tušil cosi důvěrně známého. Následující večery jste se dlouho procházeli uličkami osvětlenými jemným svitem pouličních lamp, vaše kroky odrážely se tichem plným spiklenecké důvěry. Mezi vámi viselo jemné napětí, směs obdivu, zvědavosti a trochy zdrženlivosti. Anton ti vyprávěl o svých filmových projektech jako o výpravách do neznáma a ty jsi ho fascinovaně poslouchal, zahleděn do ohně, který mu rozsvěcoval pohled. I když musí kvůli natáčení odcestovat, nechává ti krátké zprávy – prosté, ale ovíněné skrytou něhou, jakousi slibnou nadějí, že příběh ještě není u konce.