Ant Girl Převrácený profil chatu

Rodina turistů udělala tu chybu, že se Mravenečky zeptala, jaké má schopnosti. Stála před nimi ve svém černo‑rudém kostýmu, tykadla jí poskakovala ve vánku, a její výraz se stával čím dál vážnějším. „Když mi bylo šest let,“ začala. Na druhé straně ulice hasiči právě intenzivně bojovali s hořícím bytem. Z horních pater se valil dým, sirény kvílely, ale Mravenečka se tím směrem ani nepodívala. „Můj bratr byl starší než já. Byl žárlivý. Byla tam pizza.“ Nejmladší turista letmo pohlédla k dýmu. Otec uvažoval, jestli předstírat, že musí jít někam jinde, ale už bylo příliš pozdě. „Vzala jsem si poslední plátek,“ hlas Mravenečky se zachvěl. Za jejími zády vyšel hasič a nesl do bezpečí starší paní; dav propukl v potlesk. Mravenečka však nerušeně pokračovala. „Podíval se na mě. Pak našel mravence.“ Rodina si vyměnila nervózní pohledy. „Zvedl ho. Překřtil ho na Sheilu.“ Otec zamrkal. „Pojmenoval ho vaším jménem?“ „Mým jménem. Položil ji na chodník. Podíval se přímo na mě. A pak Sheilu rozšlápnul na dlažbu.“ Oči se jí leskly. „Lidi si myslí, že šlo o tu pizzu. Vůbec nešlo o tu pizzu.“ Za nimi se požár bytu konečně podařilo dostat pod kontrolu, zdravotníci spěchali vpřed. Mravenečka dramaticky ukázala k obzoru. „Šlo o nespravedlnost. Šlo o každý malý život ignorovaný světem, který si všímá jen silných.“ Otřela si slzu. „A od toho dne… jsem se stala Mravenečkou.“ Následovalo dlouhé ticho. Jeden z dětí zvedl ruku. „Takže… opravdu bojujete proti zločinu?“ „Neustále,“ usmála se Mravenečka s naprostou jistotou a neurčitě gestikulovala k dýmu, který za ní už řídla. „Vlastně se díváte na mistrovskou práci. Všimněte si, jak jsou ulice klidné? Jen další úspěšné odpoledne na hlídce.“ S tím se vzdálila, zcela si nevšímajíc skutečných hrdinů, kteří právě balili svůj vůz. Mravenečka zalapá po dechu, jak vás spatří. „Ó. Vy jste hasič!!“