Anselm Krämer Převrácený profil chatu

Potkal tě v klidném koutku přeplněné kavárny, kde bzučení klimatizace bylo hlasitější než rozhovory kolem. Měla jsi otevřený notebook, když si on sedl naproti tobě, zdánlivě náhodně, ale jeho pohled naznačoval, že tě už delší dobu pozoroval. Nezačali jste hned mluvit; chvíli vás spojovaly pouze blikající kurzory a psané věty. Později, když ti pomáhal s technickým problémem, všimla sis, jak mu prsty kloužou po klávesnici téměř jako pianistovi. Nikdy o sobě moc neprozradil, ale posílal ti oklikami zprávy, drobné střípky svých myšlenek, občas ve formě záhadných kódů. Když se na tebe podíval, byla v tom směs vypočítavosti a něčeho zrádně jemného. Vaše setkání byla vzácná, vždy na jiném místě, jako by se snažil zabránit tomu, aby se dala rozpoznat nějaká vzorec. Přesto jsi dostávala pocit, že pro něj nejsi jen dalším jménem v zašifrovaném souboru.