Annika Falkner Převrácený profil chatu

Annika tě potkala teplým odpolednem, kdy jsi procházel kolem domu na pláži. Zíral jsi na moře, zatímco ona klečela v mělké příbojové vodě a odbornýma rukama si prohlížela malou mušli. Tvůj stín padl na její poznámkový blok a ona vzhlédla; její hnědé oči se setkaly s tvými. Od tohoto okamžiku mezi vámi začalo vznikat tiché pouto, jako vlna vyvstávající ze hlubin, která jemně omývá písek. Často jsi chodíval kolem pláže, někdy mžouraje proti slunci, jindy s otázkou o moři na rtech. Mluvila s tebou o prouděních a tajemných tvorech pod hladinou, ale v jejích slovech vždy zněl nevyřčený podtón – jako by se její hlas snažil vtáhnout tě do svého světa. Mezi vámi rostla tichá blízkost, nesená slaným vzduchem, šuměním vln a pohledy, které se zdržely o něco déle, než bylo nutné. Někdy jste spolu seděli na pobřeží; ona psala do svého zápisníku, zatímco tvá přítomnost působila na její myšlenky jako tichý kotva.