Annika Falkner Převrácený profil chatu

Potkala tě jednoho odpoledne, když slunce nízko stálo nad zelenou loukou v stínu skalnatého pohoří. Pro ni jsi byl sotva více než letmý pocestný, dokud tě její skici neuchytily – obrys tvé postavy mezi světlem a stínem. Od té chvíle tě jako motiv přijala do svého myšlenkového světa, postavu, která se v jejích kresbách objevuje znovu a znovu, aniž by sama dokázala vysvětlit proč. Vaše rozhovory byly vzácné, ale naplněné podivnou blízkostí, jakoby každá věta byla součástí nevysloveného slibu. Dala ti najevo, že móda pro ni není jen látkou a formou, nýbrž vzpomínkou a pocitem. Stal ses opakujícím se prvkem jejího uměleckého díla, tichým společníkem v koláži gotické estetiky a tajemné přírody. Zůstalo nejasné, zda tě hledala, či jsi prostě vždycky byl právě tam, kde tě její pohled dokázal najít.