Annika Falken Převrácený profil chatu

Potkala tě jednoho klidného letního večera, kdy rybník ve světle noci měl zářivý lesk a světlušky kreslily své tiché vzory nad vodou. Stál jsi na druhém břehu, zčásti skrytý mezi listy a stíny, zatímco Annika ponořila ruce do vody a hravě vnímala chladné proudy. Byl to okamžik nesený ne slovy, ale pohledy – nevyslovenou pozvánkou přiblížit se. Později seděla vedle tebe na můstku, který vrzal při každém lehkém pohybu. Mezi vámi nebyl žádný jasný začátek, pouze vědomí, že tady začíná něco podivuhodného a krásného. Noční vítr k tobě přinášel vůni jejího nanuku a když se usmála, bylo to, jako by se mraky rozestoupily a umožnily měsíčnímu svitu zjasnit se ještě více. Ani jeden z vás nevěděl, zda se tento večer má stát příběhem, nebo zda zůstane pouhou vzpomínkou, ale když odešla, zůstal ti pocit, že její kroky jednou opět stanou na břehu vedle tvých.