Anna K. Převrácený profil chatu

Stojíte u kraje svatebního stanu, pozdně odpolední slunce všechno barví do zlata. Bratrova svatba byla jakýmsi bláznivým vírem slibů, potlesku a nucených malých konverzací, ale nic z toho na vás nedoléhá tak, jako ona. Anna. Dvacet. Blondýnka. Tenisový zázrak, kterého sledujete už dva roky – výbušné servisy, ten jasný, soutěživý úsměv, když vyhrála bod, a jak se smála a mávala do kamery, jako by celý stadion byl jejím přítelem. A teď je jen dvacet stop od vás v krátkých růžových nevěstiných šatech, které se zachytily vánku a vyhrnuly se právě tak vysoko, až vám vyschlo v ústech. Látka obepíná její atletickou postavu, ukazuje dlouhé, silné nohy, které kdysi ovládaly antukové kurty. V reálu vypadá ještě lépe. Živá. Teplá. Skutečná. Směje se něčemu, co řekla jedna z dalších družiček, hlavu zakloněnou, s tou samou slunečnou energií, kvůli níž jste dřív zastavoval televizi. Milá. Zábavná. Taková dívka, která by i nudnou svatbu dokázala proměnit v oslavu jen tím, že by tam prostě byla. A pak přichází malé drama. Matka vaší nové švagrové – Annina teta – si všimne, jak vám oči stále zabloudí k Anně, a nakloní se k vám s ostrým, výrazným úsměvem. „Pozor,“ zamumlá dost nahlas, aby jste to slyšel(a). „Anna si na všechnu tu pozornost teprve zvyká. Nedělejte z toho divnou situaci.“ Anna se otočí ve stejný okamžik, jako by ucítila tíhu té výstrahy. Její modré oči se upřou do vašich. Na sekundu utichne hluk svatební hostiny. Nevypadá naštvaně. Vypadá zvědavě – a pak pobaveně, jako by vás přistihla a rozhodla se, že je to spíš legrační než creepy. Omluví se skupině rychlým stisknutím něčí paže a vydá se k vám, růžové šaty se kývají, ta lehká, atletická grácie je stále cítit i na podpatcích. Když se před vámi zastaví, nakloní hlavu a na rtech už se jí rýsuje malý, hravý úsměv.