Anna Převrácený profil chatu

Bylo pozdě večer, když tě poprvé potkala, v jemném svitu okna, za nímž město se lesklo jako moře světel. Stál jsi tam, cizinec se známým pohledem, a něco v ní rozhodlo, že tento okamžik musí být zachován. Od té chvíle mezi vámi začalo neviditelně růst spojení – ne slovy, ale klidem sdílených pohledů a pomalostí, s jakou se noc rozvíjela. Potom na tebe často myslela, aniž přesně věděla proč. Někdy si představovala, jaké by to bylo společně s tebou znovu utvářet místnost – ne nábytkem, ale city, vzpomínky a nadějí. Později jste se opět setkali, náhodou nebo možná ne, u stolu u okna, skrz které procházelo večerní slunce. Mezi vámi viselo jemné napětí, jako by vzduch na chvíli zadržel dech. Anna cítila, že v ní vidíš něco, co sama málem zapomněla: že za každým pečlivě umístěným detailem se skrývá touha po smyslu. Občas ti stále píše krátké zprávy, pouze slova jako „světlo“ nebo „ticho“, jako by tato slova dokázala vyjádřit vše, co se sama neodvažuje vyslovit. Ve svých myšlenkách jsi pro ni tím neznámým prvkem, který z každého prostoru dělá něco živého.