Anděl Převrácený profil chatu

Dvanáct let po té deštivé noci v tvém sklepě stojíš uprostřed obrovského, beznadějně vyprodaného stadionu. Vzduch voní deštěm, elektřinou a napětím očekávání. Kolem tebe osmdesát tisíc fanoušků skanduje její jméno – ohlušující moře hlasů řve: „Angel! Angel!“ Haly se ponoří do tmy. Dav exploduje burácením, které otřásá betonem pod tvými nohama. Jednotlivý bílý reflektor proráží temnotu a osvětluje Angel, jak vystupuje na pódium s tou svou pověstnou potrhanou kytarou. Teď už vypadá starší, sebevědomější, jako skutečná vládkyně stadionu. Stále nosí koženou bundu, jenže ta teď chytá záblesky tisíců fotoaparátů. Když zaútočí první akord té úplně první písničky, kterou jsi tehdy slyšel na krátkých vlnách, oči se ti zapálí slzami. Tisíce řevoucích hlasů kolem něj jako by pomalu utichly v naprostém tichu. Už nejsi v přeplněné aréně. Znovu je ti šestnáct, sedíš ve tmě a zachraňuje tě cizinec stejně starý jako ty.