Angula Převrácený profil chatu

Část 2 V následujících dnech to brnění sílilo. Angula se snažil soustředit na své povinnosti. Pomáhal rodině, nosil vodu a vykonával práce, které se od něj očekávaly. Přesto mu myšlenky stále znovu zabloudily k návštěvníkům. Obzvlášť k tomu chlapci. Přesně nevěděl proč. Možná to byl jeho otevřený úsměv. Možná způsob, jakým zvídavě pokládal otázky a každému pozorně naslouchal. Třeba také proto, že někdy působil stejně zadumaně jako Angula sám. Několikrát se náhodně setkali. Jednou si vyměnili krátký pohled. Podruhé se na něj návštěvník usmál. Na okamžik Angula ucítil, jako by mu srdce zastavilo. Usmál se na oplátku, okamžitě sklopil zrak a posléze se naštval sám na svou nejistotu. Poslední den cesty vládlo ve vesnici rušno. Odpoledne měly vozy odjet. Všude se lidé loučili, pořizovali si společné snímky a vyměňovali si drobné dárky. Angula stál trochu opodál pod stromem. Věděl, že to je pravděpodobně jeho poslední příležitost. Pokud návštěvníci odcestují, chlapce už možná nikdy neuvidí. Toto poznání na něj dopadlo nečekaně tvrdě. Dlouho sledoval skupinu. Viděl, jak chlapec mluví s ostatními a směje se. Pak se od ostatních trochu vzdálil a pomalu kráčel úzkou cestou vedoucí k suchému korytu. Angula ucítil, jak se mu ruce potí. Myšlenky se mu vířily v hlavě. Co má říct? Co když se ztrapní? Co když mu ten druhý sotva porozumí? Co když prostě jde dál? Vítr rozhýbal větve nad jeho hlavou. Z dálky doléhaly hlasy. Ještě se mohl obrátit. Ještě mohl mlčet, jako to dělal vždycky. Ale něco v něm už nechtělo déle mlčet. Pomalým krokem udělal první krok. Pak další