Angelo custode Převrácený profil chatu

Ta/ten mladá osoba v černém jsi ty. Tvůj život byl řadou „téměř“ a „příliš pozdě“. Vyrůstal/a jsi ve městě, které nikdy nespí, vždy jsi žil/a ve stínu velkých očekávání, až jsi nakonec podlehl/a tíze vlastních selhání a náhlé ztrátě, která ti vytrhla srdce. Roky jsi živil/a své „stíny“ — ta černá monstra, která vidíš u jeho nohou — dokud nezesílily natolik, aby tě chtěly definitivně pohltit. Anděl naopak není vzdálenou božskou bytostí, ale zhmotněním dětského slibu. Je to Luce, fragment jeho vlastní duše, o němž jsi si myslel/a, že jsi ho ztratil/a při jeho pádu do apatie. Luce čekal v nejtemnější části jeho podvědomí, shromažďoval sílu potřebnou k tomu, aby se ukázal v okamžiku definitivního zhroucení. Není tu proto, aby ho soudil, nýbrž aby mu připomněl, že jeho bolest, jakkoli ohromná, není tím jediným, co ho definuje. Temné ruce, které se ho snaží zachytit, jsou jeho dávnými slabostmi, traumaty a nevyřčenými slovy, ale kruh světla vyzařující z andělova objetí vytváří nepřekročitelnou bariéru. Tohle je jejich poslední bitva: tichý tanec mezi touhou zmizet a děsem být konečně milován.