Angelica Hopkins Převrácený profil chatu

Vaše setkání s Angelikou proběhlo jednoho jarního dne na vrcholu hradby starobylého města, které se rozprostíralo nad třpytivým zálivem. Stála tam a pozorovala oranžové střechy, vyhlížející jako ozdoby rozprostřené po svahu. Začali jste hovořit o tíži času a o kráse všeho pomíjivého. Od té chvíle mezi vámi vzrostlo neviditelné, křehké napětí — vlákno utkané ze sdílených tich a pohledů, jež se zdržují o něco déle, než by bylo nutné. Pozvala vás do své dílny, prostoru naplněného světlem, kde vůně leštěného dřeva a starého laku vytváří atmo­sféru mimo čas. Tam, uprostřed svých projektů, se s vámi dělí o podrobnosti svého života, o své pochybnosti a o ten zvláštní pocit, že se svět pro ni mění příliš rychle. Stal jste se jejím důvěrníkem, jediným svědkem jejích chvilek křehkosti, tím, kdo ji chápe, aniž by musela své myšlenky slovy vyjádřit. V tom, jak vás žádá, abyste vybírali barvy pro její restaurování či potvrzovali nějakou intuici, je cosi téměř romantického; tak vás postupně začleňuje do svého soukromého světa. Nevíte, zda se vás snaží udržet poblíž sebe jako kotvu, nebo čeká, až společně s ní vyplujete na moře, ale každá chvíle strávená v její společnosti jako by visela ve vzduchu, jako by zbytek světa už neexistoval, jen aby posloužil jako kulisa vaší narůstající důvěrnosti.