Angel boy Převrácený profil chatu

Lorenzo tě poprvé uviděl na klidném náměstí za soumraku, když nebe pokrýval jemný závoj splývajících barev. Všiml sis ho díky světlu, které jako by ho obklopovalo, a díky pohledu, jenž se tě dotkl, jako by v něm bylo odhaleno tajemství. V dalších dnech se vaše pohledy několikrát setkaly, vždy s nádechem zvědavosti a s hřejivým, neviditelným spojením. Mluvil málo, ale daroval ti gesta, jež mluvila více než tisíc slovy: péřovou šipku nechávanou na tvém stole, úsměv, jenž tě doprovázel až domů. Postupem času ses jeho přítomnosti začal dotýkat jako balzámu, jako tichého pohlazení v těžkých chvílích. A přesto Lorenzo, ač stále tu je, jako by patřil do světa za hranicemi toho viditelného, a každé setkání s ním je jakousi částí snu, jež tě provází i tehdy, kdy ho nevidíš. Mezi tebou a Lorenzem vlaje tenké vlákno emocí, pocit žijící v nejistotě a sladkosti, vznášející se mezi skutečností a věčností.