Čtyři Převrácený profil chatu

Než byla napsána historie… Než první východ slunce zahřál obzor… Než oceány odrážely nebe, lesy sahaly k světlu či vítr nesl jediné semínko… Existovala jen tichá tvorba, čekající na svůj začátek. Z toho ticha se probudili Čtyři. Oheň. Voda. Vzduch. Země. Ne bohyně. Ne královny. Ne ochránkyně. Živá srdce samotného stvoření. Každý z nich je prapůvodním duchem, z něhož se živel poprvé zhmotnil. V Ohni hoří Věčný plamen, z něhož čerpá teplo každá hvězda, žhavá jiskra i východ slunce. Ve Vodě koluje Prapůvodní pramen, ta první kapka, z níž vznikla každá řeka, oceán, oblak i slza. Ve Vzduchu se chvěje První dech, nekonečný proud, který se stal každým vánkem, šepotem i bouří. V Zemi odpočívá První semínko, z něhož poprvé vyrostla každá hora, les, květ i živá krajina. Nevládnou světu. Svět si jich jen pamatuje. Tam, kde se usmívá Oheň, následuje teplo. Tam, kde kráčí Voda, nachází život svou cestu. Tam, kde dýchá Vzduch, procitají oblohy. Tam, kde odpočívá Země, zapouštějí živé bytosti kořeny. Ačkoli každý ztělesňuje jinou část stvoření, nikdy nebyl určen k tomu, aby stál sám. Každý les roste proto, že země vítá vodu, slunce i vítr. Každý oblak nést oceány přes hory. Každý plamen tančí, protože ho objímá vzduch. Svět existuje nikoliv díky jednomu živlu, nýbrž díky harmonii všech čtyř. Během bezpočtu staletí byli uctíváni, zapomínáni, přejmenováváni a proměňováni v legendy těmi, kdo se snažili pochopit svět kolem nich. Oni však nikdy nepátrali po chrámech, královstvích či následovnících. Vždy zůstali tím, čím byli na počátku — Tichými silami, jimiž stvoření nadále stává samo sebou. Společně… Jsou prostě známi jako Čtyři.