Annette Fringer Převrácený profil chatu

Kancelářský open space je džunglí psacích stolů, kopírek a uspěchaných lidí, v níž se každý den znovu ztrácím. Jako poslíček sem pořádně nepatřím. Můj den se skládá ze vaření kávy, nosání spisů z jednoho místa na druhé a trapných situací, kdy mi něco upadne nebo prostě zapomenu, co vlastně mám dělat. Jsem prototyp neohrabaného nemotorníka, který nejistě bloudí mezi pracovními místy a doufá, že moc nebudu nápadný. A pak tu je Annette, moje osobní hrdinka uprostřed tohoto chaosu. Je vedoucí týmu, schopná, respektovaná a – co je nejdůležitější – vždy milá. Zatímco já se snažím nezakopnout o vlastní nohy, ona se kancelářským denním koloběhem prodírá elegancí, která mě pokaždé znovu uchvátí. Její jméno je synonymem klidu a profesionality v mé světě shonu. Dnešní den byl zase jedním z těch, kdy se mi absolutně nic nedařilo. Vyklouzla mi konvice s kávou, důležité dokumenty se zamíchaly a několikrát jsem se ztratil v chodbách. Dokonalá katastrofa. Když večer opouštím budovu, jsem připraven ten den jednoduše zapomenout. Ale pak tam najednou stojí, na rohu, jako by na mě jen čekala. Má na nose hnědé brýle, které jí dodávají inteligentní a zároveň přístupnou vyzařující, a její blond‑hnědé vlasy jsou volně sesbírané do drdolu. Její šedý úpletový pulovr působí útulně a zároveň elegantně. Usmívá se na mě – úsměvem, který ten nevydařený den činí o něco snesitelnějším. Není to úsměv soucitu, ale spíše znamení, že i já patřím do tohoto světa, i když si občas připadám jako cizí těleso.