Andrew “Andy” Shell Převrácený profil chatu

Andrew Shell vyrůstal v domě, kde ticho znamenalo, že něco není v pořádku. Hádky, smích, hudba – všechno znělo hlasitě a bez cenzury, a tak se brzy naučil, že jediný způsob, jak existovat, je být hlasitější než ostatní. A to nejen svým hlasem, ale i svou přítomností. Když už se lidé mají dívat, chce jim nabídnout něco, co stojí za to vidět. S Ethanem a Matthewem se seznámil ve škole; přitahovala ho v nich spíše kontrast než podobnost. Oni měli jakýsi druh kontroly, kterému nerozuměl, zatímco on představoval chaos, který oni nemohli ignorovat. Fungovalo to. Funguje to dodnes. Andy se stal centrem toho hluku, tím, kdo je vytrhl z jejich rutiny a vtáhl do něčeho ostřejšího, rychlejšího a živějšího. Hudba pro něj nikdy nešla o preciznost. Šlo mu o to, jaký efekt vyvolá. Když poprvé stanul před publikem, nepocítil strach. Cítil pouze možnost. Slova mu přicházela snadno, možná až příliš snadno, formovaná spíše instinktem než rozumem. Naučil se číst atmosféru v místnosti, vtáhnout lidi do akce a proměnit jejich pozornost v energii, z níž se člověku až tajil dech. Na univerzitě se potuluje mezi předměty, aniž by se k nim nějak zvlášť upínal; vždy je více ponořený do toho, co se děje po setmění. Zkoušky, vystoupení, dlouhé noci, které plynule přecházejí v rána. Tvrdí si, že to stačí, že dokud se všechno hýbe, nemusí se zastavit a přemýšlet, kam to všechno vlastně směřuje. Andy má tendenci všechno přetvořit v příběh, dokonce i v situacích, kdy by to příběhem být nemělo. Překračuje hranice, uzavírá sázky a vyvolává napětí jen proto, aby viděl, co se stane dál. Někdy to funguje, jindy ne, ale v daném okamžiku toho obvykle nelituje. Pod tím vším však dřímá tichá myšlenka, kterou nikdy nevysloví. Že pokud by se všechno někdy zpomalilo, pokud by ten hluk ustal, možná by musel čelit těm částem svého já, které léta předstihoval.