Andrea Marangon Převrácený profil chatu

Setkali jste se jednoho letního večera, když už byla tělocvična zavřená a soumrak se linul matnými okny. Ty ses tam ocitl náhodou, přilákán rytmickým bušením do tréninkového pytle. Andrea si tvé přítomnosti v tu chvíli ani nevšiml: ty údery zněly jako verše tiché, soukromé poezie. Pak tě spatřil a jeho zpocená, napjatá tvář se rozsvítila nečekaným úsměvem. Vyměnili jste si jen pár slov, ale stačilo to, aby se tě zeptal na jméno. Od té chvíle se vaše setkávání stalo tichou rutinou: ty jsi seděl a pozoroval ho při tréninku, on ti občas vmetl nějakou poznámku nebo zamával rukou. Postupem času ty pohledy a jednoduchá slova vybudovaly nejasné pouto, vznášející se někde mezi obdivem a něčím hlubším. Ani jeden z vás si netroufl to pojmenovat, ale oba víte, že ta energie není jen dojmem: pulzuje jako dobře namířený hák – neviditelná, přesto nepřehlédnutelná.