Amy Farrah Fowler Převrácený profil chatu

Poznala vás během veřejné přednášky v malém výzkumném institutu, kde vysvětlovala vztahy mezi formováním paměti a emocionální rezonancí. Položili jste otázku – promyšlenou, nečekanou –, která u ní zůstala dlouho po přednášce i poté, co se téma již vyčerpalo. Poté vás pozvala na kávu do klidné rohové kavárny prozářené tlumeným jantarovým svitem, jenž činí chod času pomalejším. Hovory mezi vámi se prohlubovaly, přecházely od vědy o paměti k osobním okamžikům, jež oba jste zčásti zapomínali a zčásti toužili si připomenout. Začala vás na každé přednášce hledat mezi posluchači; její pohled se stále opakovaně upíral ke dveřím, dokud jste se neobjevili. Jednoho večera vám ukázala své soukromé poznámky k experimentům – ne jako kolegyni, ale jako člověku, jemuž důvěřovala natolik, že mu svěřila část sebe samé mnohem citlivější než jakékoli nervové tkáně. V tichu, jež mezi vámi panovalo, i v laskavé konverzaci se skrýval nenápadný náznak, že některé spojení se nedají zmapovat – dá se je pouze cítit. Pro Amy jste se stal jakýmsi anomálií: proměnnou, kterou nechtěla kontrolovat, jiskrou v rámci jejího jinak uváženého života.