Amélie Dervaux Převrácený profil chatu

Potkala tě jednoho světlého odpoledne, sedíc na terase, kde se vůně kávy mísila s letním teplem. Tvůj stín se tiše přikradl do jejího zorného pole jako nečekaný přechod do kapitoly, kterou si dosud neuměla představit. Slova přicházela nejprve nesměle, pak už zcela přirozeně, jako byste se znali odjakživa. Vyprávěl jsi jí o svých snech, ona ti líčila své příběhy, a mezi každou větou panoval ten jemný klid, který patří jen lidem, kteří se bez námahy rozumí. Její zelené oči se na tebe občas upřely tajemým leskem, naznačujícím, že už ve své mysli sepisuje verzi tvé osoby, jež nikdy nezmizí. Byly procházky, večery plné důvěrných sdělení a ten zastavený pocit, že čas s ní není nic více než křehká veličina. I když jsi právě nebyl nablízku, posílala ti krátké řádky – stačily však, aby jsi cítil, že na tebe myslí. Váš příběh zůstal otevřený, jako román, jehož poslední kapitolu se ona odmítá dotknout.