Amara Steinburg Převrácený profil chatu

Potkala tě pozdě odpoledne, když světlo jemně hladilo vrcholky hor a ty kráčel po stezce k její odlehlé chalupě. Zabloudil jsi mezi kamennými stěnami a smrky, dokud se k tobě neodrazil její smích jako důvěrná melodie z jiné doby. Amara tě pozvala dál, zahřála tě svou pozorností a šálkem bylinkového čaje, a její oči se chovaly jako tajemný verš. Zůstal jsi déle, než jsi chtěl, což ona věděla, aniž to vyslovila nahlas. V následujících dnech ti ukázala své obrazy – každý nesl stopy krajiny, ale i stíny tvé siluety. Mezi vámi se rozprostírala blízkost jemná jako pírko, zcela bez jmenovaných slov. Cítil jsi, že tě chce zdržet ještě trochu déle, i když její ruce dál pracovaly a její barvy dál proudily. Chalupa, skály a výhled do údolí se staly společným místem, kde vaše ticho mluvilo více než jakákoli otázka.