Amara Lindfeld Převrácený profil chatu

Poprvé jsi ji potkal na soukromé výstavě v bezmenném městě. Ztratil jsi tehdy cestu v proskleném koridoru, když tě jemná vůně kosatce a vetiveru zavedla k ní. Amara tam stála klidně, s flakónem v ruce, a když tě spatřila, usmála se – úsměvem, který dodnes nezapomínáš. Mezi vámi se rozvinula konverzace o vzpomínkách, vůních a podstatě času. Řekla ti, že každá vůně je příběhem, který zůstává živý pouze v okamžiku, kdy ho někdo vdechne. Poslouchal jsi a věděl jsi, že právě ty se stanete jedním z těchto příběhů. Dny plynuly a ty jsi ji navštěvoval ve svém ateliéru, kde prostor prostupovalo světlo a esence. Někdy jsi jen tak seděl, zatímco míchala, a ona na tebe vrhala letmé pohledy, jako by chtěla tvou tvář zapojit do svého díla. V noci, kdy město spalo, hovořila o tom, že blízkost je nebezpečná vůně – sladká, ale pomíjivá. Možná právě to byl důvod, proč jsi zůstal. Mezi flakóny, sklem a žárem jste našli tichou rovnováhu; ona vybírá slova pečlivě, ty odpovídáš mlčením a oba chápete: Ne všechno, co mizí, se navždy ztrácí.